Strašidýlka

21. května 2013 v 21:43 | Janinka |  Výkřiky

Když takhle jedu MHD nebo jen tak stojím a čekám někde na kamarádku nebo manžela, mou zábavou při krácení si čekací doby je pozorování lidiček. Pozoruji, jak se lidé chovají, jestli se usmívají, říkám si čím asi ten či onen je. V poslední době se zaobírám nejvíc pohledem na oblečení a to ještě spíš oblečení žen a dívek. Je opravdu zajímavé do čeho se ženy dokážou navléknout. Tak třeba dnes v metru: starší dáma v krátkém, červeném, balonovém kabátku, který by mohl být tak o dvě čísla menší, černá sukně ke kolenům, hnědé silonky a sportovní obuv do tělocvičny - tzv sálovky. A pro ženy tak nezbytná kabelka? Žlutá. A špičky bot k sobě, paty od sebe. Také ta slečna, co stála na zastávce tramvaje a čekala na kamarádku, se vybavila zřejmě jen tím, co se jí po kusech líbí. Krátké, lehoučké minišaty patřící na horkou letní procházku, teplý, hrubý svetr, vzorované kárované punčochy a zřejmě maminčiny společenské, velmi vysoké lodičky. Zadeček vyšpulený, tělo předkloněné a špičky opět k sobě. Hodně lidiček po ní pokukovalo hlavně, když se rozpohybovala směrem k přicházející kamarádce. Uzoučké podpatky se jí dostávaly mezi kostky a slečna škobrtala a přitahovala víc a víc pozornosti. Její kamarádka měla o poznání lepší vkus: bílé tričko s drobným potiskem, modrý svetřík na propínání, rifle a balerínky. Další skvost dne jsem potkala v obchodním centru. Slečna "kráčející" přede mnou zavěšena do svého přítele. Kdyby tedy nebyla zavěšena, pravděpodobně by se každým okamžikem hroutila k zemi. Barvy měla sladěny dokonale - v tónech kávy s mlékem a čokolády a ani jednotlivým kusům oblečení se nedalo nic vytknout, krom těch legín obepínajících dlouhé hubené nohy do X a vyznačujících lýtka, kolena, stehna, hýždě, spodní kalhotky tmavé barvy ... krátká, čokoládová, kožená bundička končící těsně nad pasem, luxusní polokozačky na vysokém, jehlovém podpatku, které právě byly důvodem klátivé, nelichotivé chůze, kdy si kotníky, kolena i kyčle dělají co chtějí.
Copak jsme skutečně tak nesebekritické? Není v nás trochu estetiky? Nemáme doma zrcadlo, do kterého se před odchodem z domu podíváme? A boty, v kterých neumíme chodit, nenosíme, a když přece nemůžeme takovým botkám v regále odolat, zkoušíme nejdřív chůzi doma v obýváku a vyrazíme až když jsme si jisté v kramflecích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama