sraz po sto letech

27. září 2011 v 22:04 | Janinka |  O mně a mých přátelích
Od maturity už uběhlo skoro sto let. Předsedkyně třídy si svých povinností se ctí hledí a pamatuje na pravidelná setkání. Na spolužácích vyvěsí místo a čas a zařídí vše potřebné. Zní to jednoduše, že? Klobouk před tím ale dolů. Vím, co to je zařídit takovou akci. A je jedno, jestli je to pro 20 nebo 50 nebo 500 lidí. Kdo nezkusil - neuvěří. Ale vraťme se k původnímu záměru napsat o srazu samotném. Termín jsme věděli asi od června. Každý měl dost času na přípravu a rezervaci svého času. Zářijový termín a 16 hodina je fajn. Přišel den Dé. Začalo se mi hlavou honit - co na sebe. Připraven světlý kostýmek italského typu, ve kterém chodím velmi ráda. Sukni má kousek nad kolena a tvoří ženskou postavu. Bílý kalhotový kostým působící ležérně a je mi v něm dobře. Ale stále mnou probíhá pocit, jestli je to to pravé. Nechci působit jako panička nebo cizí madam. A jak se hodina setkání blížila, došla jsem k přesvědčení, že otázky kladené správným směrem a k těm pravým lidem, jsou na místě. A tak jsem rozběhla kolečko esemesek, abych zjistila, že nejlepším oděvem našeho odpoledne budou staré dobré rifle.
No, na čtvrtou tam nepůjdu. Těším se, ale jsem nervózní. Neviděla jsem ty lidičky minimálně 5 let. Některé i déle. Nevím, jestli ten pocit znáte? Vstoupíte pak ale do sálu a s první větou to z Vás spadne. Hele Míša - stále stejná, usměvavá, vedle Jeff - působí rozvážně, ale z očí mu cosi laškovného jako vždy kouká, nerozlučné kamarádky Eva a Věra, no nechybí ani Ivana - pro mě živel života. Každou minutou přibývají další a postupně se rozbíhají diskuse. Kde bydlíš? Kolik máš dětí? Co teď děláš? Žiješ stále s ? Ty jsi svobodný? Cože čtvrté dítě?... Ale taky se ozvaly otázky, které slušný člověk ve společnosti přátel nevysloví. I když, je sraz třídy po 25 letech sešlostí přátel? Jsou to vůbec přátelé? Nebo jen skupina lidí, kteří se náhodou znají? Dospěli jsme. Naše životy se zcela změnily. Věříme, že bychom si dnes mohli povídat s těmi druhými o životě, o práci, o rodině, ovšem. Bez zátěže minulosti. Do chvíle než slyšíte urážky na místo a lidi, kde bydlíte. Poznámky k Vaší kariéře, Na vaši postavu, Na cokoliv co se týká Vaší osoby. Kde se bere tahle lidská zloba? Pochází ze závisti? Ze závisti, ale na co? Není to ale spíš nespokojenost s vlastním životem? Pro každého má den 24 hodin a je na každém z nás, jak ho využijeme. Jak zhodnotíme, co do nás rodiče vložily. A jestli se zabýváme jen tím, že soused má lepší auto a tlustší krávu, pak náš život asi za moc nestojí. Takových lidí je mi upřímně líto.
Nicméně sraz byl fajn. Nesešli jsme se sice všichni, ale i tak viděli jsme se s lidmi, s nimiž jsme prožili čtyři roky, kterými jsme společně vstoupili do dospělosti. Zatím jsme všichni. A věřím, že se tak zase brzy potkáme. A ve skrytu duše si přeji, abychom si příště už vyprávěli o dětech, o bydlení, o dovolených, o…
tak někdy na viděnou přátelé
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama