Leden 2011

Pohodička v obchodním centru

25. ledna 2011 v 10:27 | Janinka |  O mně a mých přátelích
V pondělí odpoledne jsem si udělala malý výlet na Smíchov. No samozřejmě, že ne že bych chodila po ulicích a kochala se městským nepořádkem, libovala si v překonávání kluzkých chodníků a mokrých botách. Potřebovala jsem pro své odpolední pobývání lidskou smečku. No a kde nejlépe najdete spoustu lidí a přitom s nimi nemusíte sedět u jednoho stolu? Ano, zcela správně: Obchodní centra. Mé nejoblíbenější je OC Nový Smíchov. Jeho architektonické uspořádání je pro mou osobu nejpříjemnější ze všech těchto zařízení v Praze.
No ale o architektuře jsem psát nechtěla, to třeba zase někdy jindy. Vešla jsem do OC, rozepnulala si kabát (uvítala bych šatnu v těchto zařízeních) a jala se užívat si davů a možná i nějakého nákupu příjemných nezbytností. Bylo zde poklidno - ony lidičky jsou na tom asi stejně jako já - po vánocích bez peněz . Ale přece jen ne všichni. Zastavila jsem se v prodejně s čaji a koupila si Malého Budhu, prohlédla si kabelky, zastavila jsem se v MaS a vyzkoušela celkem pěknou halenku do práce - něco mi v ní však chybělo, zašla se podívat na fény na vlasy, protože ten můj pomalu ale jistě dosluhuje, Baťa není taky špatná zastávka - už mají jarní kolekci… a vyjela po jezdících schodech do prvního patra. V tom mi zvoní telefon a ona kámoška. Tak si s ní povídám a začnu se rozhlížet, kam si na chvíli sednu. Na Novém Smíchově mají totiž na chodbách příjemná barevná křesílka, přesně tak na to když potřebujete vyřídit telefonát, když na Vás partner čeká před obchůdkem s dámským prádlem anebo když si prostě potřebujete srovnat věci v kabelce a myšlenky v hlavě. No ale můj první povrchní pohled mi říká, že tady na tom místě před Gaborem jsou křesílka obsazena a tak jdu pomalu chodbou a povídám si s kámoškou, ale ani dál žádné volné křeslo. Až teď začnu pozorovat lidi v nich sedící. A začnu vnitřně pěnit!!!
Ano venku je přece zima! Chumelí a je tam mokro! Kde jinde by taky mohli trávit svůj nekonečně dlouhý volný čas!? A tady mají pohodlíčko, teplíčko a mají o zábavu postaráno. V měkkém křesle se dá i pěkně spát. Proč ne? Nikdo je odtud nevyžene! Bezdomovců jak nastláno. No a taky pár nepřizpůsobivých občanů. Prošla jsem se zastávečkami v různých obchůdcích celé OC. A křesla byla všude obsazena tímto obecenstvem na dálku páchnoucím i se svým domovem v potrhaných igelitkách. Jestlipak si toho už provozovatelé všimli také? Bude se s tím něco dělat? Nebo zůstaneme u úvahy, že oni taky potřebují lidskou smečku?

Reklama na "Baťovky"

21. ledna 2011 v 22:45 | Janinka |  Výkřiky
Při večerním brouzdání na netu jsem narazila, pro mne, na něco neuvěřitelného: Reklama z roku 1935 na Baťovky s Vlastou Burianem. Miluju filmy s tímto králem komiků: Tři vejce do skla, Katakomby, Přednosta stanice, Ducháček to zařídí, To neznáte Hadimršku, Lelíček ve službách Sherloka Holmese, U pokladny stál,  Anton Špelec ostrostřelec, U snědeného krámu, Revizor, Byl jednou jeden král, animovaná pohádka Dva mrazíci...
A o tenhle nález se ráda podělím:




Dovětek: 1966 - Kapacita výroby v areálu bývalých Baťových závodů je omezena a je rozhodnuto o výstavbě nového výrobního závodu v nedalekých Otrokovicích - dnes BARUM

Palexpo

21. ledna 2011 v 21:37 | Janinka |  Má ne/povedená fota
Mezi mé "lásky" patří i pěkná auta. Za tuhle lásku, jak jsem už kdysi zmínila, může můj tatínek. Od malička mne bral k údržbě našeho prvního auta - žigulíka. Výměna brzdové kapaliny byla naše společná práce. Milovala jsem chvíle, kdy táta prohlásil: Jani, jdeme do garáže. A tam jsem seděla za volantem s nohou na brzdovém pedálu a poslouchala, jak táta klečící u předního sundaného kola říká: "sešlápni povol sešlápni povol." Táta byl i u dobrovolných hasičů a jízda s taťkou v Beruně - zážitek. Návštěva Brněnských veletrhů, kde jsem poprvé viděla Ford Escort - bylo právě po dešti a v kapičkách se zrcadlily paprsky raního slunce. Úžasné!
A po mně tuhle lásku zase získal můj syn. On je tedy "zažranější" a tak se stalo, že jsme vyrazili do Ženevy na Autosalon a vytvořili si z toho každoroční výlet. A foťák samozřejmě kolem krku...

1

 další foto v galerii pod heslem : palexpo

Ukvapená rozhodnutí

19. ledna 2011 v 23:41 | Janinka |  O mně a mých přátelích
Když jsem zakládala svůj blog, vytvořila jsem si rubriku MOJE RATOLESTI a vlastně o nich nic nepíšu. Někdy člověk udělá ukvapená rozhodnutí a pak neví, co s nimi. Teď Vás napadla otázka: Co myslí tím ukvapeným rozhodnutím? No je pravda, že odpovědí se naskýtá několik. Založení blogu - to ne, to bylo po dlouhém rozhodování, a nakonec pocit, že můžu vypustit některé své myšlenky, zvítězil. Moje ratolesti - o tom by se dalo diskutovat, ale to taky nebyla ukvapená rozhodnutí. První sice nebyla až tak plánovaná, byla to "náhoda" (ale až po svatbě ), ale druhá ratolest plánovaná už byla, a jsem šťastná, že je obě mám. Tím ukvapeným rozhodnutím bylo myšleno tvoření rubrik na mém blogu. Na počátku jsem byla přesvědčena, že to jsou ta témata, o kterých chci a budu psát. Chyba lávky! Sice chci, ale nemohu. Jsou události, které byste chtěli vykřičet do světa, ale při vzetí rozumu do hrsti víte, že to není možné. Není možné sdělovat světu některé soukromé události Vaše a Vašich blízkých, ikdyž jsou třeba úžasné. A tak mi nezbylo nic jiného, než své rubriky trochu poopravit, aby nezely prázdnotou. A přidala jsem si jednu novou: Má ne/povedená fota. Mým koníčkem od dětství je fotografování a zpívání. Mnohým lidem kolem sebe obojím tropím útrapy. A sama říkám: fotím ráda, ale neumím to. Asi tak jako mi děti říkají: Mami, zpíváš hezky, ale dlouho! I přes tohle všechno jsem při předposledních vánocích pod stromečkem objevila balíček s foťákem. Můj foťák! Po x letech společného vlastnění fotoaparátu s rodinkou, mám opět JEN svůj foťák! No a tak obtěžuji lidi kolem sebe častěji. Už si možná zvykli a už ani nelamentují. Když vyrážím kamkoliv na procházku, na výlet, na chalupu, na party, balím ho mezi prvními kousky svého vybavení. Ještě, že mám tak velkou kabelku   Ilustrace na mém blogu jsou vlastně až na výjimky moje fotky. No až zbude trochu času nebo lépe řečeno, až překonám svou lenivost, tak bych se měla přihlásit do nějakého kurzu fotografování. Ale narovinu říkám: jestli překonám svou lenivost.
Karlův most

Návod na loupání vařených vajec

19. ledna 2011 v 11:13 | Janinka a bráška |  Dobré jídlo
Tak jsem si před nedávnem stěžovala, že mi nejdou loupat vařená vajíčka ať to zkouším jakýmkoliv "osvědčeným" způsobem. A můj bráška mi na internetu našel skvělé řešení, jen mé plíce nemají takovou sílu. Takže si budu muset pořídit ještě nějakého foukače


Strašně by mne zajímalo kolik z Vás to vyzkouší. Bude to určitě kopec srandy ve Vaší společnosti s loupáním vajec. Představuji si to asi takhle: Máte na večer pozvaných pár přátel. Běžně děláte obložené mísy. Tentokrát ji uděláte taky, ale s jednou malou výjimkou. Vejce budou jen uvařená natvrdo a neoloupaná. A tak požádáte přátele, aby je dle videa zkusili vyprostit ze skořápky.
Bude to sranda a taky pěkný nepořádek.
Tak příjemnou zábavu...


Pro úsměv na tváři

8. ledna 2011 v 11:48 Výkřiky
Tak o tohle se musím fakt podělit. Kamarádka Pája na Facebooku uvedla tuto myšlenku, a protože Vy nemáte na její stránky přístup, rozhodla jsem se dát to i sem. Pobavila jsem se. Pobavte se tedy taky:

Trvá 7 sekund než se jídlo dostane z úst do žaludku. Lidský vlas udrží 3kg. Délka penisu je trojnásobek délky palce. Stehenní kost je pevná jako beton. Ženské srdce bije rychleji než mužské. Ženy mrkají dvakrát více než muži. Používáme na 300 svalů jen, abychom udrželi rovnováhu, když stojíme. Žena již dočetla až sem. Muž stále kouká na svůj palec.

Pobavilo Vás to? Klidně to pošlete dál. Každá chvilka poctivého smíchu stojí za to se o ni podělit. Smích přece prodlužuje život!

PF 2011

1. ledna 2011 v 17:59 | Janinka |  Výkřiky

Krátkou chvilkou půlnočnísníh v zahradách
Vstoupili jsme do roku druhé jedničky
Nechali bokem všední lidské starosti
Byly tu chvíle štěstí a radosti
Na nebi barvy kreslily krásné květy
Otvírali jsme bublinkové lahvičky
Rozdávali přátelům polibky
A vzájemná přání
Ať chvíle štěstí nepominou
A lístky lásky svou vůni rozvinou
Přátelé ať se vždycky shledají
a lidské zlobě svou duši nedají
Ve zdraví nechť se vždycky setkají...