Prosinec 2010

Jednoduše - svíčková

30. prosince 2010 v 13:58 | Janinka |  Dobré jídlo
Vždycky, když se mluví o svíčkové, oči některých dam či pánů jdou v sloup: "aaach, tolik práce, tu moc často nevaříme, raději si ji dáme v restauraci nebo u maminky". A přitom svíčková není vůbec, tak složitá, jak se říká. Pryč jsou doby našich babiček, kdy se maso nakládalo na týden do nálevu a obracelo. Slíbila jsem, že napíšu recept, který jednoduchost jen dokáže. Zvládne ji určitě i začínající kuchařka - kuchař.

Suroviny:
1kg mrkve
1 celer velikosti tenisového míčku
6 kuliček nového koření
6 kuliček pepře
3 bobkové listy
Ceres - nebo jiný tuk na opečení masa, který doma používáte
Sůl, cukr, zázvor mletý - nemusí být
½ l mléka
3lžíce hladké mouky (případně hotová jíška)
½ l smetany
citron
1kg hovězího - svíčkové nebo zadního, nebo vepřové kýty

Zeleninu očistíme a nakrájíme na vetší kousky.
V pekáčku na plotýnce rozpustíme tuk a maso pěkně ze všech stran osmahneme, aby se zatáhlo. Pak přisypeme zeleninu, posolíme, přidáme koření a podlijeme asi deci vody, přikryjeme druhým pekáčkem a vložíme do trouby předehřáté na 200°C. Pečeme a podléváme asi hodinu a půl až dvě hodiny až je maso měkké. Pak maso vyjmeme. Vyndáme koření. Ponorným mixérem v hlubší úzké nádobě postupně mixujeme zeleninu - trošku ředíme horkou vodou, aby vznikala hladká omáčka a lijeme do připraveného hrnce. Pak uvedeme do varu a přilijeme mléko s rozkvedlanou hladkou moukou a smetanu. Necháme provařit. Dochutíme solí, cukrem, špetkou zázvoru a pár kapkami citronu. Maso pokrájíme na plátky a vložíme do omáčky, aby se ještě prohřálo.
S knedlíkem se nevaříme, koupíme v supermarketu . Brusinky a šlehačku? Jak je libo ctěné chuti Vašich jazýčků.

Dobrou chuť a dejte vědět, jak se dílo podařilo.




















Vločky

10. prosince 2010 v 9:54 | Janinka |  Výkřiky
Vločky

POŠLI TO DÁL

9. prosince 2010 v 15:47 | Janinka |  O mně a mých přátelích
Tak jak si takhle válím doma ty své "šunky" a nic nedělám, jen koukám, kde je doma jaká vada a kdo ji má z členů mé rodiny zvelebit, mám při tom všem spoustu času shlédnou filmy na které v normální pracovním režimu není čas. Můj syn mi jich doporučil několik. Mezi nimi i film USA Pošli to dál. Příběh malého kluka, jehož matka je alkoholička. Příběh kluka, který by rád změnil svět. A našel na to svůj recept. Děj amerického snímku se odvíjí od neobvyklé situace. Novinář Chris Chandler přijde při policejní akci o své auto. Vzápětí mu zcela neznámý muž věnuje svého jaguára a nic za to nechce. Tato zdánlivě nepochopitelná akce však má svůj začátek před čtyřmi měsíci. Tehdy malý Trevor nastoupil po prázdninách do sedmé třídy. Nový učitel, poznamenaný popáleninami na tváři, zadá žákům zvláštní úkol. Mají vymyslet způsob, jak změnit svět kolem sebe. Po dlouhém vymýšlení Trevor najde takový, který by mohl skutečně fungovat. Začne hned sám u sebe, když přivede k sobě domů bezdomovce Jerryho. Najde si ještě další "své" dva lidi, kterým chce pomoci. Místo díků by mohli poslat pomoc dál. Jenomže výsledky pokusu o nápravu okolí Trevora zklamou a ani se mu nepodaří dát dohromady jeho osamělou matku se svým učitelem. Zdá se, že svět nemůže nikdy být lepší a takový, jaký by si přál. V komorním psychologickém snímku s výrazným morálním akcentem zazáří další dvě herecké osobnosti - Kevin Spacey, Helen Hunt.(čerpáno z www.csfd.cz). Hlavní roli hraje malý Haley Joel Osment (film Šestý smysl). Zahrál opět na Oscara. Není to žádná romantika, ale doporučuji film shlédnout. Brečela jsem jako želva. A neodpustím si jeden citát z tohoto filmu:
Někteří lidé jsou zvyklí na to, že věci jsou tak jak jsou, ikdyž se jim nelíbí, bojí se, radši to vzdají, ale tím všichni něco ztratí.
posli to dal


Vařená vejce

7. prosince 2010 v 16:39 | Janinka |  Dobré jídlo
Tak si to představte, dostala jsem ke snídani chuť na vařené vajíčko. Pro jistotu jsem si do kastrolku dala dvě. Voda se pomalu uvedla do varu a vajíčka se krásně koulela ve vroucí vodě sedm minut. Já si zatím namazala chleba dobrým čerstvým máslem, dala na talířek. Připravila prkénko a nůž. Taky slánka tu nechyběla a dobrý černý čaj. Vypnu plotýnku a kastrolek s vajíčky nesu do dřezu a pouštím studenou vodu. Po chvíli vajíčka vyjmu a loupím. Tedy snažím se oloupat z nich skořápku. Spolu se skořápkou však odcházejí i kousky bílku. Hlavou se  mi honí nadávky. Mám vztek. Nakonec se povedlo, ale na prkénku mi leží dva velmi nevzhledné šišoidy. Ale na chuti jim to neubralo. Snídaně byla dle mé chuti. Ale přesto se mi celý den honí hlavou úvahy a rady na vaření vajíček na tvrdo. Kromě jednoho jediného receptu , jak udělat vajíčka na tvrdo, všechny zklamou (ale ten je publikovatelný až po 22 hodině ).

Tak schválně, který funguje?

1.       Vajíčka nesmí být čerstvá
2.       Po uvaření zchladit studenou vodou
3.       Rychle zchladit, osušit a oloupat
4.       Do vody přidat kapku octa nebo soli
5.       Vajíčka nedáváme vařit přímo po vyndání z lednice
Atd.

Určitě jich taky znáte několik. A funguje některý? Tak dejte radu mně i ostatním. Špatně oloupaná vejce k snídani nevadí, ale když čekáte návštěvu a chystáte chlebíčky nebo obložené mísy, je to k vzteku.
vařená vejce

Zážitek z věhlasné nemocnice

6. prosince 2010 v 13:48 | Janinka |  O mně a mých přátelích
Nejdřív jsem si říkala, že si to všechno nechám pro sebe a jen pár nejbližších přátel. Ale nevydržím to. Jak víte, jsem velmi sdílný člověk, což je mi často zazlíváno, a proto se musím o tento zážitek podělit.
Po několika rozvahách co se mnou, se páni doktoři rozhodli pro operační řešení. Nastoupila jsem tedy do věhlasné nemocnice, kam jezdí pacientky z celé republiky. Nemocnice plná odborníků uznávaných i v zahraničí. Jdete sem s velkou důvěrou a nadějí. Proběhla předoperační příprava a další den operace. Pobyt na JIPu byl zcela nadstandardní. Péče sestřiček a všímavost lékařů, kteří opravdu projevovali zájem o pacientky (a to jsme tam nebyly všechny jen protekční) mi dělal dobře na duši. Třetí den po operaci některé pacientky odkráčely domů a u ostatních došlo k přeložení na běžné oddělení. A to člověk nestačil koukat. Na toaletách se nedostávalo hygienických potřeb, okna pokojů a chodeb nedoléhají a ikdyž místní tepelný zdroj jel asi na plný výkon, tak nestačil vytopit tyto prostory. Dobře, tak venku jsou nepřívětivé povětrnostní podmínky, přioblékly jsme se. Přes ta bolavá bříška sice guma pyžamových kalhot NIC MOC, ale když je zima… Ovšem jít na toaletu byla vždycky zkouška bobříka odvahy: trefit se do kabinky, která je vybavena toaletním papírem (glaspapírem); nepřimrznout k sanitárnímu zařízení - špaletová okna v každé kabince postrádala ve většině případů z venkovní strany alespoň jednu skleněnou tabulku, uvnitř okna nachumeleno a vnitřní okno nedoléhalo… No a teď si představte, že musíte vypít minimálně tři litry tekutiny, dávají Vám kapačky a máte studený odchov. To stále běháte tímto směrem. No není to na zlatého bobříka?
Ale to hlavní teprve přijde. Naše první jídlo. Od pondělka jsme nic nevložily do úst. Hlad jako potulní herci. A tak se moc těšíme na první porci skutečného jídla. Ke snídani jsme dostaly piškoty a čaj. Hurá. Copak asi bude k obědu? Paní z kuchyňky nám svou ukrajinskou češtinou sděluje, že prý bramborová kaše a dušený karbanátek. Tak si celé dopoledne povídáme o jídle a těšíme se. A je to tu! Znáte animovanou pohádku Tom a Jerry? A jak oči kocoura Toma vystoupí při údivu z jeho hlavy. Tak přesně tak jsme vypadaly všechny tři spoludivitelky na pokoji. Bramborová kaše to sice byla - velmi řídká, zalitá koprovou omáčkou v níž plavaly kousky nasucho opraženého mletého hovězího masa. Omáčka byla zcela nepoživatelná. Byla totiž octovokoprová. A to co v ní plavalo rozhodně nebyl karbanátek. Snědly jsme tedy kaši a byly rády, že jsme vůbec něco dostaly. Bohužel ani další strava nelákala svým vzhledem a ani chutí. Nějaký přídavek jako ovoce nebo jogurt, to zdejší nemocnice asi ani nezná. Protože mám zkušenost i z jiné velké pražské nemocnice, nejde mi to do hlavy. Jak může jedna být technicky v pořádku, na toaletách mít dostatek toaletního kvalitního měkkého papíru, stravu podávat pacientům chutnou, teplou! a s přídavky, jako je ovoce, actimel, puding, jogurty…a jiná je na úrovni "chudiny"?
Je mi líto personálu, který v těchto podmínkách pracuje a musím, ač nerada, přiznat, že se jim nedivím, když z tohoto oprýskaného a špatně technicky fungujícího "podniku" chtějí odejít do moderně zařízených zahraničních klinik.
No a tady je foto mého prvního oběda:
oběd z nemocnice