Prosinec 2009

Sen noci vánoční

27. prosince 2009 v 19:51 | Janinka |  Výkřiky
Dnes v noci schoulena v peřinách
Kdy slunce bylo v temných tmách
Zdál se mi krásný sen
Tak blízko mne si v tom snu byl
A hladil mé horké tělo
Láskou se celé rozechvělo.
Jak na listy čistého papíru
Jsi inkoustem něhy psal
Já cítila Tvůj horký dech
Jako letní vánek ve vlasech.
Ach ještě dál, dál a dál
Chci, aby se ten sen mně zdál.
Nechoď pryč a zůstaň se mnou
Až sen se ráno rozplyne
Já věřím však, že ty ne.

Zlatá neděle

20. prosince 2009 v 22:52 | Janinka |  O mně a mých přátelích
Tak jsme v sobotu provedli zběžnou debordelizaci domácnosti, upekli dva druhy cukroví - vanilkové rohlíčky a linecké. Večer s lahvinkou, těch dvou Mullera a Thurgaua, vytuhli u televize, kde jako vždycky nic moc nebylo. V neděli ráno jsem se zcela výjimečně probudila až v půl deváté. Venku slunilo svítíčko a v kuchyni už vonělo kafíčko. Manžel, jako vždy, byl vzhůru od šesti a pracoval. Tak jsem si pomalu vstala, prošla ranní procedury a tiše posnídala s krásným pohledem na Prahu, přečetla si ranní net, vyřídila e-mailovou poštu, přivítala se se svým probudivším se synkem a pomalu přešla do přípravy oběda. Honzík si přál kuřecí řízky a já souhlasila. Nic náročného a přitom rychlého. Hurrrááááá! Oběd se povedl a všichni byli spokojeni. Manžel odpoledne opustil domácnost a přestěhoval se do své kanceláře. Já si upravila své lůžko a pustila si film Líbáš jako Bůh. Báječně jsem se u toho pobavila. Pak jsem uznala, že venku je moc hezky na to, abych lenošila doma a že manžel v práci tráví víc času než je třeba a tak slovo dalo slovo a ve čtyři u Bati na Václaváku! Žádný sraz pod vocasem, ale u Bati, tam totiž mají teplo. No a protože já tam byla zase včas, udělala jsem i malý nákup.
Punčochy a kabelka nejsou přece tak velkým nákupem .
Ve spodní části Václaváku jsou vánoční trhy. Tak jsme si udělali malinkou procházku. Původně byla v plánu trochu větší i s návštěvou Ovocného trhu, ale vzhledem k mrazu -10°C jsme zůstali pouze na Václaváčku. Kde měli vše co jsme k této Zlatonedělní promenádě potřebovali. Teplo u Bati, vánoční konzert, klobásku s hořčicí a chlebem, svařáček a trdelník. A hlavně lidi, pohodu a procházku. Povedlo se. Jen ne předvánoční šílenství! Vánoce nejsou přece jen o generálním úklidu, mytí oken, pečení cukroví a velkých nákupech… Byt uklízíme přece celý rok (na generální úklid je vhodnější jaro, kdy se nám do těla nalévá nová míza). Okna myju, když je venku teplo. A dnes už si holky můžete někoho objednat, kdo je umyje. Výběr je velký - třeba mladý muž v plavečkách (kecám, ale i to dnes můžete mít, když na to máte hlavně odvahu). A nákupy? Nevím jak u Vás, ale u nás doma se už léta kupují věci, které potřebujeme, ale které si i přejeme, během roku. Vždyť důležitější je, že jsme spolu. Že se setkáme s rodinou a přáteli, na které nemáme během roku čas. Vánoce by měli přece být obdobím klidu, pohody a lásky ...
Tak tedy všem lidičkám ŠŤASTNÉ a VESELÉ …

Pramínek vlasů

20. prosince 2009 v 20:14 | Jiří Suchý |  Mé oblíbené písničky

Anděl

20. prosince 2009 v 20:08 | Karel Kryl |  Mé oblíbené písničky

Dům holubí

20. prosince 2009 v 19:19 | Jiří Schelinger |  Mé oblíbené písničky

Podvod - nebo ...

20. prosince 2009 v 19:13 | Honza Nedvěd |  Mé oblíbené písničky

Řezy z vlašských ořechů

19. prosince 2009 v 19:37 | Janinka |  Dobré jídlo
Jeden rychlý recept pro ty, které nestíhají stejně jako letos já. Je to recept mé maminky. Je to poměrně rychlé a hlavně výborné. Maminka tyto řezy peče až den před Štědrým dnem.
Řezy z vlašských ořechů
28 dkg cukru krupice
28 dkg vlašských ořechů
28 dkg másla
14 dkg hrubé mouky
6 bílků na sníh
Cukr a máslo dobře propracujeme, přidáme mouku a ořechy. Ze 6 bílků vyšleháme sníh a lehce vmícháme do hmoty. Dáme na plech do vyhřáté trouby upéct. 20-25 minut na 160°C.
Poleva:
6 žloutků
30 dkg moučkového cukru
Zhotovíme polevu a po upečení naneseme na ořechovou placku - rychle. Necháme chvíli (asi 20 min) vychladnout a nakrájíme na kostky. Později by poleva praskala. Necháme na plechu a nepřikrýváme.

Tak ať se Vám podaří a hlavně chutná.
ořezy

Ranní romance

18. prosince 2009 v 22:03 | Janinka |  Výkřiky

Praha ránem voní
Vločky na cestu mi tiše zvoní
Vltava svou píseň tichounce si zpívá
Když se kolem rozednívá
Klid noci pomalu už končí
A tma se s námi skoro loučí
Ruce zkřehlé mírným mrazem
Hrnek kávy koupím si rázem
Na Malostranském náměstí
A co mi teď chybí ke štěstí?
Srdce prohřáté je láskou.
Oči přikryté snovou páskou
Snad jen ruka podaná
Co světem by mne vedla
Kolem zástup lidských duší
Které nevědí a snad tuší…
Že člověk není jen prací živ
Že láska je ten pravý div
Když dvě srdce hoří touhou
a nezapomenou na sebe ni minutu pouhou.
Když dva spolu ruku v ruce jdou
Třeba tou Prahou zasněnou.
Když při pohledu do očí
se jim hlava láskou zatočí.
Když se skleničkou vinnou
je všechny chmury minou.
Když na bílém polštáři
se jejich duše rozzáří.
Když blizoučko jsou jejich těla
která jsou láskou rozechvělá.
Už se rozednělo a myšlenky teď
Musí zas v reálný svět.
Tramvaj své raní hosty veze
I romantika má své meze.
Tak i já jdu zase do práce
A to je konec ranní romance

Prosincové pohledy

13. prosince 2009 v 21:50 | Janinka |  Výkřiky
Prosincové pohledy
Za okny bílé vločky poletují
Sedají zvolna na střechy domů
Zlehounka přikrývají louky a lesy vůkol
Údolím pomalu projíždí paní zima
Ve svém bílém hávu
Jiskřivým cinkotem všem
Oznamuje, že život je plný změn
Podzim už nehýří svou barevností
Už pod bílým sněhem oku je skryt
Teď barvy mají jiný třpyt
A stojí za to tady být
A stojí za to žít.

Šatičky na vánoční večírek

13. prosince 2009 v 19:00 | Janinka |  O mně a mých přátelích
Vánoční večírky jsou tady a my ženy zase větráme své šatníky se společenskými hadříky. Nevím, jak je to v jiných šatnících, ale já mám pocit, že v mém opět nic není. Manžel sice tvrdí, že je plná, ale já si myslím, že jsou asi někoho jiného. No a když jsem takhle jela ve středu tramvají přes Václavák, jukly na mne z výlohy jednoho butiku šatičky a křičely: Jani, tady tady tady jsme!!! Vystoupila jsem a zamířila přímo k nim. A už jsem s nimi v soukromí kabinky. Rychle dolů se svými svršky a ….a už je oblékám. Na mé tělo se natáhly jako hadí kůže. Báječné, úžasné, měkké!!! Odvážné! Mladistvé! Originální! No ale něco mne škrábe na zádech. Á, visačka. Copak na ní asi bude napsáno? WOW je táááám cenáááá Vrrrr. Polilo mne horko. Proto ta slečna prodavačka stojí před tou kabinkou a čeká. Ne na mne, ale na ten poklad. No to je opravdu hořké zjištění a ták se mi líbily. Prohlížím se v zrcadle a volám kamarádce o první pomoc při svých mdlobách. "Jani, tak se v nich alespoň vyfoť." Dobrý nápad. Věděla jsem, že mi dobře poradí . Otáčím tedy mobil a fotím. Pak pomalu začnu ten poklad svlékat. Srdce mi fakt krvácí, ale přede dveřmi vánoce - na druhou stranu: proč by to nemohl být (před)vánoční dárek pro mne? No ne ne ne ne, to nejde! Jsem přece rozumná. Vyjdu před kabinku a slečna prodavačka se mne s milým úsměvem ptá: Budete si je brát madam?" No a co na to můžu já s vědomím, že jiný kus tu naštěstí nemají říct? "Je mi to hrozně líto, ale jsou mi malé přes prsa." Slečna se zase mile usmála. Vzala mi ta zlatíčka z rukou (néééé) a jde je pověsit zpátky na jejich čestné místo. Chvíli ještě sahám na jiné hadříky v tomto butiku. A potom už pomalu odcházím. Sedám do tramvaje a jsem smutná. Kdyby stály 2000,- jsou moje. Asi bych dala i 3000,- Ale tohle je fakt bomba a přece kuli večírku nedám skoro svůj plat! No, ale měla jsem je na sobě a MÁM FOTO! A nechám si o nich zdát. Té stárnoucí modelky si nevšímejte, ale ty šatičky!!!

Pajšlovka

9. prosince 2009 v 21:27 | Janinka |  Dobré jídlo
Pajšlovka
Když se řekne "pajšlovka" několika lidem se vybaví několik receptů na tuto krajovou polévku. Kamarád Krištof se oklepe a řekne: Bílá s koprem. FUJ!
Tak pro Krištofa a ostatní představím tu naši.
Vařila ji moje babička, vaří moje maminka i já a moje dcera už taky.

Suroviny: Králičí hlava a všechny možné odřezky co se nepečou, hrudí a slabiny, srdíčko, ledvinky, játra…
Nové koření, Bobkový list, Pepř celý
smetana
2 větší vařené brambory
hladká mouka nebo jíška na zahuštění
Sůl

Postup:
Hlavu a maso (slabiny a hrudí) uvaříme spolu kořením. Scedíme vývar doplníme vroucí vodou a zahustíme. Přidáme na kostičky nakrájené brambory a necháme chvíli povařit. Přidáme šlehačku a na kousky nakrájené uvařené maso. Zalijeme šlehačkou a necháme ještě prohřát.
Maminka do ní občas i zakluhne vajíčko
Dobrou chuť.


Krištofe, těším se na Tvé komentáře, jako malá holka na cukrovou vatu!

Strach v duši

9. prosince 2009 v 1:54 | Janinka |  Výkřiky
Strach z bolestného probuzení
Do mlhavého rána života
V srdci rána z lásky hluboká
A smích kolemjdoucích postav
Bezduché myšlenky zla a dobra
Za mraky deštěm obtěžkanými
Naděje slunka se tiše skrývá
Já čekám, kdy osvítí mou tvář
Úzkým paprskem zlatem tkaným
A řekne: už vstaň a pojď
tady lásky je dostatek
štěstí a oheň zaplní tvou duši víly.
Však probudím se do mlhavého rána.
Slunce znaveno koloběhem života
Dál skryto před našimi zraky
Zrada duši tolik pálí a srdce je dál toužící…

Nostalgie podzimu

5. prosince 2009 v 20:29 | Janinka |  Výkřiky
Ty a smuteční vrby pláčou s podzimem
Krůpějemi stříbrného listí
Na očních víčkách drobný déšť
Jdeš tiše pod holými větvemi
Úvozem vzpomínek drobných lidských radostí
Kudy vedou cesty k měsíčnímu třpytu
Vztáhneš ruku a bílé bobulky ptačího zobu
Se rozplynou ve tvých zkřehlých prstech
Jako perlivý dívčí smích
Který sis chtěl schovat k vánoční fotografií
Ke křehké dívce v pletené čepici s bambulí,
na které se třpytí vločky bílého sněhu
A máš a nemáš ve skicáři zachycenou sladkou vůni zalétlého listí
s drobnými ťápotami dívčích střevíčků s útržky jejich vět
Ve vlasech cítíš papírové růže z pouti
A možná i tu růžičku pro kterou se skáče přes plot do cizích zahrad
Růžičku z lásky kradenou
Růžičku na šatech z bílého plátna
Vzpomínky na vílu z bílé skály už dávno
Smazal šedivý podzimní pláč
Který si pohrává s cáry potrhaných plakátů
A odnáší klobouky všech, kdo pod nimi nosí vzpomínky na léto
A bolest
a potrhané nitky nervů se zamotají do pavučin
vřískotem dětí a konejšivými hlasy jejich matek,
žlutou kůží kočárků ukrytých na starých půdách,
deštníky nad hlavami tajných milenců
s pivními tácky dědů u hospodských pultů
chceš lásku a nemáš ji.

pozvánka do mého kraje

2. prosince 2009 v 23:42 | Janinka |  O mně a mých přátelích
Původně jsem chtěla psát úplně jiné řádky, ale páteční cestou na naši chaloupku se mi zrodil nápad, co takhle napsat pozvánku do mého rodného kraje. Už 14 let žiju v Praze. Ve svém dětství jsem nikdy do velkého města nechtěla. Výlet s rodiči do Prahy na lední revue do Parku Julia Fučíka pro mne nebyl hezkým zážitkem, všude tolik lidí, beton, tramvaje a auta, hluk. Přišlo mi, že je tu velký zmatek a všechno cizí.
Narodila jsem se ve velkém statku na vsi, žila obklopena přírodou, lidmi, které jsem většinou znala. Chtěla jsem malý domeček v našem kraji. Krásné a klidné Nové Město nad Metují se svým zámkem Bartoně z Dobenína, ulice plné růží a všude čisto. To byl můj sen. Osud mi do cesty přivedl i jednoho studenta stavebky z N.M.n.M. a domečky jsme začali kreslit spolu. Ovšem jedno přísloví říká: od nejvíc odříkaného chleba největší krajíc. A tak se různými cestami života stalo, že jsme se spolu s našimi dětmi přestěhovali do Prahy. Byt jsme si našli na okraji města. A já si začala na to obrovské město zvykat. Trvalo mi to opravdu dlouho. Byly i chvíle, kdy jsem se chtěla vrátit zpátky. Ovšem postupně jsme si vytvářeli nové přátele, děti našly kamarády a já začala chodit do práce. Zžívala jsem se se životem v Praze, objevovala její krásy a začala ji milovat. (Těch kavárniček co tady je ).Ale. Ale přece jen se člověk narozený na venkově se asi nevzdá svého vztahu k venkovu. A tak jsme si časem pořídili chaloupku kousek od Nového Města nad Metují a trávíme tam většinu víkendů a dovolených. Vracíme se domů.
Ať už jsem v Praze dělala s kýmkoliv, vždycky mne zaráželi "Pražáci" se svým až patologickým vztahem k Šumavě. Co na ní je tak úžasného? Možná ta vysoká pravděpodobnost chytit tam klíště. Nebo to, že jedou na jih? Když jsem se ptala, jestli byli někdy v mém kraji, většinou kroutili hlavou. O Adršpašských skalách a Babiččině údolí někdy možná slyšeli. Písničku "Náchodský zámeček vršku kulatého" zná každý ze školy. Ale nebyli a nejezdí: "My jezdíme na Šumavu, Lipno - tam máme své bydlo". Až jedna má kolegyně si udělala s manželem víkendový výlet mým směrem. Přijeli nadšení: "Janičko, pocházíš z nádherného kraje. Škoda, že ten víkend nebyl delší. Ale určitě se tam ještě vrátíme". Iva s Mirkem navštívila Nové Město nad Metují, Opočno, Náchod a Jiráskovu chatu na Dobrošově, odkud je výhled až do Prahy. Nevěříte?
Když byla v roce 1892 Zemská výstava v Praze a dostavěna Křižíkova fontána na Holešovickém výstavišti a byl zahájen její provoz, v místních kronikách je zapsáno, že světlo z ní bylo vidět až na Dobrošově. Musíme si uvědomit, že osvětlení měst nebylo tehdy ještě tak silné a nerušilo noční oblohu, vzduch byl čistší a tak i viditelnost byla větší. V roce 1950 už nikoliv.
Jako malá holka jsem četla v maminčině památníčku u jedné kresby: Největší synové a dcery národa pochází z nejmenších chaloupek. Tenkrát jsem si to neuměla vysvětlit. Představila jsem si výšku mého tatínka a to z jakého domu pochází. Strýce, který měl bezmála dva metry, ale ten taky pocházel z velkého domu a moje hlavička z toho byla zamotaná. S přibýváním let, vědomostí a životních zkušeností se mi vyjasnilo. Alois Jirásek a jeho malá chaloupka v Hronově. Městečko, kde každoročně probíhá divadelní festival Jiráskův Hronov. Božena Němcová a chaloupka na Starém Bělidle. Ratibořice s krásným zámkem, mlýnem a "živé obrazy"- výjevy z knížky Babička probíhající pravidelně na přelomu května a června. K vidění je taky Škola Boženy Němcové v nedaleké České Skalici. Karel a Josef Čapkovi a jejich Svatoňovice. Hudební skladatel Jan Křtitel Knahl, spisovatel Egon Hostovský. A z těch současných spisovatel Josef Škvorecký, herečka a "čarodějnice" Ljuba Skořepová, bývalý guvernér ČNB Josef Tošovský, redaktor Filip Pultar.
Zmíněný Novoměstský zámek se svými zahradami www.novemestonadmetuji.cz
Náchodský zámek s medvědy v zámeckém příkopu. Vojenská pevnost Dobrošov, Hanička a Josefov. Opočenský zámek hraběnky Colloredo - Mansfeld . www.opocno.cz
Přírodní krásy jako jsou už zmiňované Adršpašské skály www.skalyadrspach.cz v blízkosti města Teplice nad Metují, kde na Městském úřadě teď pracuje Alena "Happy" Veselá z rodiny Impulsových a kde každoročně probíhá festival horolezeckých filmů www.horolezeckyfestival.cz .
Zámeček Bischofstein v blízkosti Černého jezírka se zbytky historického hradu a nádhernou vyhlídkou do širého kraje.

Gotický kostel a klášter v Polici nad Metují www.policko.cz/show a nedaleká stolová hora Ostaš, kde Jan Žižka se svými bratry tábořil. Broumovské stěny a Javoří hory mezi nimiž protéká řeka Stěnava. Město Broumov, kde stojí určitě za zhlédnutí klášter břevnovských benediktýnů
www.broumov.net
U České Skalice přehrada Rozkoš je rájem rybářů a dnes spíš jen nepřehlédnutelnou vodní plochou než pozvánkou ke koupání. Zimní i letní Krkonoše z jedné a Orlické hory www.orlickehory.cz z druhé strany jsou určitě taky skvělou motivací k návštěvě. www.nachodsko.cz
Turistům, cyklistům i milovníkům historie určitě tenhle kout naší vlasti poskytne spoustu krásných míst a zážitků. Mým, sice zcela subjektivním, pocitem je, že i lidé jsou v tomto kraji milí. Tak tedy přijďte pobejt. Vyrazte a dejte vědět, jak se Vám u nás líbilo.