Sobotní setkání sourozenců

29. listopadu 2009 v 20:07 | Janinka |  O mně a mých přátelích
Tak tedy sobotní večer stál opravdu za to. V týdnu píšu jedné švagrovce jestli se o víkendu nechtějí za námi zastavit na chaloupce, že bychom udělali košt znojemských vín. A než jsem se stačila otočit na židli, byla zpátky odpověď, že jo a jestli se náhodou nedostaví i Ježci. Tak hned otvírám telekomunikační uzel s Ivuškou. Ta má sice právě nějaké "provozní potíže"(My zúčastnění už víme jaké, ale necháme si to pro sebe. Díky švagře, dlouho jsme se tak dobře nepobavili a zvlášť ne na Tvůj účet.), ale uznala, že to je velmi dobrý nápad a že asi jo. Prima. V pátek tedy dorazily ještě potvrzující sms. Tak tedy v sobotu mezi šestou a sedmou.
Chaloupka příjemně vytopená na 23,5°C (jak to má švagr Pavel rád), obložené talíře uchystány (chtěla jsem dělat teplou večeři, ale dle mého muže prý ve fázi hubnutí to není vhodné), vínečko ve správné teplotě a zapálené svíčky adventního věnce září. Zvuk dieslového motoru za okny a první hosté jsou tady. Zuzka s Járou přišli jako vždycky s dobrou náladou. Ve dveřích proběhla líbačka a pak obhlídka nové knihovny, kterou Miloš kutil celý den a došlo i na obhlídku sklepa s nově vybudovanými chlívečky pro vínečko. Pro začátek jsme vybrali chardonnay a pro mne tramínek. Jarouš jen decetně koštnul, protože dnes na něj padnul ten černý Petr a má právo řídit auto na cestě zpět k domovu. Postele jsou sice uchystány, ale vlastní postýlka prý je nejlepší. No a už je slyšet bouchnutí dveří dalšího auta a Ivuška s Pavlem jsou tady. Rovněž s úsměvem na rtu. Postup stejný - obhlídka nové knihovny a líbačka ve dveřích a už jsme všichni pohromadě. Jen je třeba vzít Ivu do sklepa, popřát jí k svátku a nechat ji vybrat láhev vínka, které by ji udělalo radost. Vybrala si Rýnský ryzlink - dobrá volba.
Probrali jsme všechna důležitá témata: taneční našich synů - za pokus to stálo, vánoční dárky, rodinné starosti, pečení cukroví - Zuzku obdivujeme, protože vzít si tři dny dovolené na pečení cukroví a ještě se na to těšit…, lásky našich dcer, samostatné dovolené bez partnerů, prasečí chřipku, sourozenecké lyžování v Alpách (to jsme my cizí v plném rozsahu schválili: jen ať si jedou), kde se kdo z nás narodil - Opočno jasně vyhrálo, ale Taťána Kuchařová se tam stejně asi Jardo, nenarodila.
Večer byl moc hezký. Čekalo mě i jedno velké překvápko. Zuzka s Járou přivezli dárečky. To, že má Iva svátek a že jí budou přát jsem věděla, ale že i já dostanu dárečky k mým již dávným a nepodstatným narozeninám, to jsem fakt nečekala. Kytice mých nejoblíbenějších květů - rudých růží, adventní svícen vyrobený šikovnýma ručičkama Zuzky a vlastnoručně upečené koláčové srdce s mým jménem od švagra Jardy. Vše viz foto. Díky, díky. Udělali jste mi fakt velkou radost! Jsem opět Vaším velkým dlužníkem.

Rozešli jsme se až po půlnoci. Bylo to moc hezké posezení, a kdybychom nebyli všichni ve věku, kdy už nám po desáté padají deklíky a chce se nám spát, myslím, že bychom si povídali až do rána, tak jako za mlada. Témat na povídání by bylo ještě dost a dost. No tak zas někdy jindy. Jen je mi líto, že můj foťák je opravdu už nebožtík a nemohla jsem naše setkání zdokumentovat. Fotky z mobilu nejsou to pravé ořechové. Snad to ten Ježíšek přece jen napraví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama