DOMOV

19. listopadu 2009 v 19:20 | Janinka |  O mně a mých přátelích
Dnešní den byl za okny moc kouzelný, barvy podzimu zalité sluníčkem zvaly k romantické procházce Petřínem. Pod nohama šustivé listí, vůně svařáčku a horké kaštany. Bohužel, žádná romantika se nekonala - byla jsem v práci a tak jsem šla dnes alespoň trochu dříve. Nešla jsem na metro, ale sedla do tramvaje, nasadila na uši svou mp3 a kochala se sluncem zalitou Prahou. Do uší mi zní Hvězdička blýskavá, Pramínek vlasů … a tak si tak spokojeně jedu k domovu. Však do chvíle, kdy do tramvaje nastoupili dva bezdomovci. Páchnoucí už od pohledu, což teprve když se přiblížili a posadili se svými domovy v igelitkách uprostřed vagónu. Lidé se začali otáčet a hudrovat, a tak se na další zastávce oba vypotáceli zase ven. Zápach po nich zůstal ještě jednu možná dvě zastávky. Většina lidí se jen pohoršila a záhy o tom nevěděla. Starší dáma, sedící přede mnou, by je všechny pozavírala a její přítelkyně by pro ně udělala lágr někde za městem. Možná si zítra ještě někdo vzpomene a s nechutí řekne kolegovi jaká verbeš jezdí dopravou. Já začala přemýšlet o tom PROČ? Proč na tom jsou tito lidé tak jak jsou? Můžou si za to sami? Nebo někdo jiný? Z jakých poměrů vlastně pocházejí? Své domovy si nosí v igelitkách… Ano DOMOV. Jedno pouhé slovo. Při němž se vybaví v myslích několika lidí různé představy. Jeden vidí malý domek s upravenou zahrádkou, druhý v duchu stoupá nekonečným panelákovým schodištěm, jiný vidí výstavní vilu s bazénem na Bertramce… Většina lidí má s tímto magickým slovem DOMOV spojeny vzpomínky na něco příjemného, krásného, milého, co je blízké jejich srdci. Domovem nazýváme místo, kam se večer vracíme a kde je naše útočiště před světem. Většinou každý, kdo byl nějakou dobu odloučen od domova potvrdí slova: všude dobře doma nejlíp. DOMOV - tak prosté slovo a přesto se v něm skrývá tolik kouzla. Opravdový domov není ta luxusní vila, ale místo kde jsme se narodili, kde jsme prožili své dětství, kde je nám dobře, kde máme své blízké, své přátele, kamarády, svá oblíbená místa, kam jsme se kdysi dostávali po "tajných" pěšinkách… Ale na dětství nemají všichni lidé krásné vzpomínky. Některým při slovech "dětství" a "domov" vyskočí vráska na čele a po obličeji přeběhne stín. Mnohým se vybaví vzpomínky na hádky rodičů, hysterický pláč matky a rozvrácená rodina… Jiní se přenesou do prostředí dětských domovů, kde láska a teplo domova i přes snahu vychovatelek schází.
A co ti bezdomovci - co jim se vybaví při slově DOMOV?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 žádnou nemám :D žádnou nemám :D | Web | 11. prosince 2009 v 18:17 | Reagovat

Janinko, napsalas to moc hezky. Bezdomovcem se asi stane v dnešní době člověk razdva. Stačí nějaká půjčka a už to jede..
K těm vzpomínkám na dětství - já ho neměla růžový, myslím, že mě to dost poznamenalo na celý život.  :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama